Léčba
Příznivý vliv antihypertenzní léčby na koronární a cerebrovaskulární morbiditu a mortalitu byl prokázán jak u pokročilých forem hypertenze, tak u mírné hypertenze a v poslední době i u hypertenze ve vyšším věku a izolované systolické hypertenze. V léčbě hypertenze využíváme jak léčby farmakologické, tak i léčby nefarmakologické. Při tom nefarmakologická léčba je součástí léčby všech nemocných s hypertenzí (tabulka 3).
Nefarmakologická léčba:
- redukce tělesné hmotnosti
- redukce přívodu sodíku od 5-6 g/den
- snížení přívodu alkoholu na 30 g/den a méně
- zvýšení aerobní zátěže při nízké fyzické aktivitě
- ovlivnění dalších rizikových faktorů aterosklerózy, především hyperlipoproteinemie a kouření
- omezení léků podporujících retenci sodíku a vody (nesteroidní antiflogistikaj, sympatomimetik, kortikoidů
a u citlivých žen ev. steroidní antikoncepce
Farmakologickou léčbu zahajujeme u všech nemocných s TK vyšším než 180 mm Hg s TK a/nebo 105 mm Hg dTK.
Léčbou se snažíme dosáhnout normalizace TK, tj. jeho snížení pod 140/90 mm Hg. U mladších hypertoniků (do 30 roků) bez projevů cerebrovaskulárních nebo koronárních komplikací a hypertoniků s diabetes mellitus snižujeme až na hodnoty 120-130/80-85 mm Hg. Přitom cílem není jen snížení TK, ale také zpomalení rozvoje, ev. regrese orgánových projevů a ovlivnění dalšího průběhu vaskulárních komplikací hypertenze. U izolované systolické hypertenze starších osob se systolickým TK > 180 mm Hg je cílem dosažení systolického TK 160 mm Hg, při výchozím systolickém TK 160-180 mm Hg postačí snížení o 20 mm Hg.